Sněžník

Děčínský Sněžník je veliká boulderová oblast. Bohužel je tam nestálé počasí, ale těch boudlerů... Takže jsem doma dostal volno a Lukáš vzal sebou Páju. Vyrazili jsme ráno z Práglu za vymetené oblohy a teploty kolem 7°C. Paráda. Svištíme po naší úžasné dálnici, která je již drahně let v dedodělaném stavu a jistě ještě chvílí bude díky našim politikům. Před sjezdem z posledního úseku se stavíme na kafe. Na benzínce potkáváme známé z BB. Něco mi říká, že se nevidíme dnes naposled. Dorazíme na parkoviště pod vrcholem a razíme nahoru. Zatím žádně bouldřice nepotkáváme. Vzhledem k tomu, že tu není zrovna teplo, mě udivují tůristi. Mě by se sem nechtělo. Jakmile sejdeme z cesty, ale stále po červené, tyčí se tu už balvany. Vše necháme jak je a hrneme se do sektoru Best of direct, kde máme vyhlídnutou Ratamahatu a Best of Direct A/B. Obhlížíme terén, ale Lukáš si vzpomíná, že tady byl a nic moc to nebylo. Tady potkáváme další známé. Měníme plány a míříme ke Gilotině. Tady se k nám přidávají naši polští bratři. Takže protažení a rozlez na Náhorní hraně 5, Stěněčce 4 , Po chytech 5 a Odlom si kus 5. Lukáš si vzpomíná, že tady lezl Leváka Boba 6b. Takže se do toho dáme. Je tu trochu tlačenice, protože poláci se rozhodli, že tu vylezou všechno. Ukázali nám Boba, zplivli to na první pokus. Postupně to zoušíme taky. Bohužel jsme to nedali. Lukáš dal tak tři pokusy a skončil s tím, že nepoleze něco, co už vylezl a šetří síly. Pája dává asi stejně pokusů jako já, ale nedaří se. Mě se daří přelézt kritické boulovaté místo do lepších madel, ale prsty vytekly, takže padám. Klasicky mě to štve. Lukáš se pustil do Motanice 6b+. Tu nejdříve vyzela jedna polka, ale ne uplně čistě. Štrejchla si bouldřici a to se nemá. Lukáš to chvíli ladí, ale nakonec ji tam posílá.

Dnes se Noři bohužel trefili a kolem jedné hodiny se rozprší. Je to sice přeháňka, ale cokoliv delšícho než 10 minut nám hatí lezecké plány. Zalézáme pod převis a dáváme oběd. Slušně chladneme a lezení se nám vzdaluje. Když přestane, Lukáš zkouší Revoluci 6c a Gilotinu 6c. Obě začínají pod převisem, takže v suchém místě. Do mokrého se Lukáš nepodíval. Pája a já se rozehříváme. Pája dřepy, já si dám výklus do kopce. Funguje to. Dál se mi začala líbit Motanice. Byla suchá. Takže zkouším nástup, který se zdá být nejtěžší v celé cestě. Je to skoro tak. Cestu krokuju až skoro na vrchol. Bohužel, při nástupu si rozervu prsty, takže to vypadá, že dávám infuzi. Prsty začínají pálit. Ještě zkouším boba, ale v půlce vzdávám, protože prsty mám na maděru. Lukáš ještě zkouší na spravení chuti Biši 6a. Nejde do toho naléz. Zkusím taky a opravdu nejde.

Balíme hračky, ale bez kešky nechci domů. Takže plán je keška a pozdní oběd na rozhledně. Lezem nahoru, zapínám GPS a po chvíli Pája nalézá kešku ve skále. Nastává dilema, jestli dát oběd na rozhledně nebo na parkovišti a nebo někde cestou. Nakonec jdeme dovnitř a dáváme klasiku - smažák. Pája trhá partu a připadá ji lepší segedín. Pak už jen sejdeme dolů k autu, cestou se rozpršelo.

Zpáteční cesta je teleportační, hlavně pro Lukáše. Pája brouzdá a netu a zmiňuje teroristické útoky v Paříži.

Sněžník je super boudlerová oblast, jen to počasí je nestabilní. Přístě, až bude přepověď divná, chce to rovnou do Bahry, kde to bývá trochu lepší. Výlet to byl super, jen se mi nic nepodařilo vylézt. Nebýt deště, určitě by něco spadlo. Tak příště.